Kadeřnice Vlaďka

Moje drahé holky,

ještě pár dní spolu máme… ale už teď vím, že loučení nebude snadné.
Protože odcházím z místa, kde zůstává kus mého srdce. A tři ženy, které do něj patří.

Moni, moje největší srdcovka,

jsi člověk, který mě zná jako málokdo. Zažily jsme všechno – pubertu, Macháč, vztahy, trapasy i chvíle, kdy jsme brečely smíchy nebo bezmocí.
Vzpomínáš, jak jsme nasedly do auta k cizím lidem? A až pozdě nám došlo, že je vůbec neznáme? Byly jsme rády, že jsme přežily – ale stejně bych do toho s tebou šla znovu. Protože s tebou má i průšvih smysl.

Tvoje přátelství je pro mě dar. Všechno jsme si mohly říct. Společně jsme toho prožily víc, než mnozí za celý život. A navždy budu vděčná, že jsme tehdy propojily naše rodiny – když jsme daly dohromady tvoji maminku a mého tatínka.
Byli spolu pět let – v době, kdy jsme byly v nejdivočejší pubertě. A i když už ten čas minul, nikdy jsem nezapomněla, jak moc tvoje maminka pro mě znamená. Vždycky ji ráda vidím, je to pro mě blízký člověk. Patří do mého života.

Tvůj bráška Dan… ten mi taky přirostl k srdci. Sleduju ho, jak vedle Janičky rozkvétá, a mám z něj radost. Oni dva jsou nádherný pár. A já jim přeju, aby jim to vydrželo navždy. Mám je oba moc ráda.

A nesmím zapomenout na Ráďu.
Víš, pro tebe jsem si nikdy nepřála nikoho jiného.
Je hodný, rozumný, klidný – ale umí tě zkrotit, což víme obě, že někdo prostě musí 😄.
Vidím, jak tě má rád, jak s tebou mluví, jak se na tebe dívá. A jsem opravdu šťastná, že právě on je po tvém boku.
Mám ho ráda. Vážím si ho. A vím, že ty s ním budeš v dobrých rukou.

A ano – s tebou se těším na svatbu. Jsem tvoje svědkyně, a už teď se připravuju na to, že obě budeme brečet. Ale jak se znám, začnu dřív než ty.

Zdeňko, moje tichá sílo,

přišla jsi mezi nás jako anděl – a zůstala jako opora.
Jsi neuvěřitelně pracovitá, pečlivá, lidská. A zároveň nejsi „měkká“ – víš, kdy říct dost, kdy si stát za svým.
Mám tě ráda pro tvou rovnováhu – něhu a sílu zároveň.

Byla jsi pro mě klid v bouři. Dala jsi mi víc, než možná tušíš – tím, že jsi tu prostě byla. Upřímná, čestná, přímá. Vážím si tě jako kolegyně, ale hlavně jako ženy, která má páteř a srdce.

Páji, naše dobrá duše,

ty jsi ten typ člověka, který nikdy neřve, ale vždycky drží.
Bez tebe by to u nás nebylo ono – bylo by to špinavější, hlučnější, chaotičtější.
Díky tobě bylo čisto, srovnáno, klidno. A to se nedá zaplatit.

Máš obrovský dar – jsi laskavá, trpělivá, ochotná. A já věřím, že jednoho dne překročíš svůj strach a stoupneš si ke stříhání naplno. Máš to v sobě. Vidím to. Věř tomu.
Držím ti v tom palce a v srdci tě budu vždycky nosit jako tichého anděla, který se staral, když bylo potřeba.

Holky moje…
Vím, že to se mnou někdy nebylo lehké.
Vím, že jsem občas přišla se starostmi, unavená, možná i protivná. Ale i v těch chvílích jsem vás měla moc ráda. Vždycky.

Každá z vás má v mém srdci své místo.
Děkuju vám, že jste byly součástí mé cesty. Že jste se mnou sdílely smích, stres, kafe, ticho i obyčejné dny, které s vámi vůbec obyčejné nebyly.

Loučím se… ale nezapomenu. Nikdy.

S láskou, vděčností a pokorou

Milí moji,

s pokorou a velkým vděkem bych vám chtěla oznámit, že od 1.7. začínám novou pracovní etapu a uzavírám tak jedno krásné období – mé působení jako kadeřnice.

Práce s vámi pro mě nebyla jen o vlasech, ale hlavně o důvěře, sdílení a lidskosti. Děkuji vám za to, že jste mi to dovolili zažívat – často mnohem víc, než by se od kadeřnického křesla čekalo.

Každého z vás si nesu s sebou. Děkuji vám za roky podpory, za smích i ticho, za to, že jste ke mně chodili, i když jste nemuseli.

Přeji vám, ať vás dál stříhá někdo, u koho se budete cítit dobře – a ať vám to sekne, i když už u toho nebudu.

Děkuju. 💚

‼️30.4. mě čeká opět operace, doma budu zřejmě podobně jako minule. Můžete se objednávat 29.4. jsem naposledy. Můžete se objednávat, plní se to ❤️❤️
Děkuji za vše ❤️❤️‼️